Jak se finančně zajistit na stáří

Od letošního roku byl zaveden jako další nástroj podpory individuálního zabezpečení na stáří Dlouhodobý investiční produkt. Umožňuje lidem, aby si volili podle vlastních preferencí, do jakých investičních nástrojů ukládat peníze na stáří, a zároveň, aby si část ukládaných prostředků mohli odečíst od základu pro výpočet daně z příjmu. Jak přesně takzvaný DIP funguje, vysvětluje Jana Brodani, výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh ČR. Tento článek vyšel původně v dubnovém čísle lifestylového časopisu ZDR background.

Od 1. ledna je možné pro finanční zajištění na stáří využít Dlouhodobý investiční produkt (DIP). Co je DIP a jak funguje?

Dlouhodobý investiční produkt je v podstatě forma daňové evidence, která umožňuje, aby si člověk, který investuje do veřejně obchodovaných investičních nástrojů jako akcie, dluhopisy, investiční fondy, ale i bankovní účty, mohl snížit základ daně z příjmu až o 48 tisíc korun za rok. Daňová výhoda při maximálním odpočtu je pak 7200 korun. Limit 48 tisíc korun je určený pro všechny produkty, které spadají do třetího pilíře důchodového systému, tedy penzijní fondy, investiční životní pojištění, DIP a nově také pojištění dlouhodobé péče. Člověk, který využívá třetí pilíř, si proto může tyto produkty libovolně nakombinovat a uplatnit jeden souhrnný odpočet.

Jaké podmínky je nutné splnit pro získání nároku na daňový odpočet?

Souhrnná podmínka je, že člověk musí prostředky v DIP nechat minimálně 10 let a zároveň minimálně do 60 let věku. Dodatečné omezení pro uplatnění daňového odpočtu je u penzijních fondů, které jako jediný z těchto produktů mají státní příspěvek. Tam se proto uplatňují pravidla státního příspěvku a daňového odpočtu. Daňový odpočet lze uplatnit až na vklady, které přesáhnou maximální částku pro státní příspěvek. Lze si proto penzijní spoření nastavit tak, aby člověk získal maximální státní příspěvek, a ostatní produkty DIP nebo IŽP, aby získal maximální daňovou úsporu.

Kde se vzala myšlenka DIP?

Když jsme před devíti lety řešili koncepci dalšího rozvoje českého kapitálového trhu, hledali jsme, co by přispělo k tomu, aby tuzemský kapitálový trh byl pro investory zajímavý. Dívali jsme se i do investičně rozvinutých zemí a porovnávali, co nám chybí. Jednou ze základních věcí, kterou jsme našli, byl dlouhodobý investiční produkt pro zajištění na stáří, který má úplně každý stát kolem nás. Zvolili jsme co nejjednodušší cestu, abychom nemuseli složitě vymýšlet novou regulaci. Proto jsme navrhli doplnit regulované investiční nástroje do státem podporovaných produktů finančního zajištění na stáří. Chtěli jsme, aby vznikl produkt, kde si lidé sami budou rozhodovat, do čeho budou investovat. Objevovaly se i hlasy, že když už někdo sám dlouhodobě pravidelně investuje do investičních fondů, není důvod, aby také nemohl získat nějakou podporu ze strany státu, za podmínky, že se jedná o investice na stáří.

Kdo může DIP nabízet a jaké musí splňovat regulatorní podmínky?

Už po dvou a půl měsících nabízelo DIP 26 poskytovatelů a smlouvu uzavřelo přes deset tisíc lidí. Poskytovatelé se musí registrovat u České národní banky, což je velmi užitečné. Existuje tak přehled institucí, které DIP mohou nabízet. Nikdo nemůže DIP nabízet bez adekvátní licence a bez registrace u ČNB. Může ho poskytovat jen banka, obchodník s cennými papíry nebo investiční společnost, tedy subjekty, které mají licenci a jsou pod dohledem ČNB. Podléhají tak kompletní regulaci kapitálového trhu, která je velmi přísná a velmi rozsáhlá.

Jak se DIP liší od penzijních fondů doplňkového penzijního spoření?

V prvé řadě penzijních společností a penzijních fondů je omezený počet. S DIP se extrémně rozšířilo portfolio, do něhož lze na stáří investovat. Penzijní fondy si také předem definují několik investičních strategií, z nichž si může klient vybrat. V režimu DIP si člověk může svou vlastní strategii a portfolio poskládat z tisíců investičních fondů a bezpočtu veřejně obchodovaných akcií a dluhopisů. Pokud věří v rozvoj technologií, mohou investovat pouze do fondů s akciemi technologických firem. Kdo vidí budoucnost ve zdravotnictví, může si vybrat fondy s akciemi zdravotnických firem. Ale někdo si klidně může vybrat i fond, který investuje do zlata.

Do penzijních fondů už ukládají peníze více než 4 miliony lidí. Pro koho je tedy určen DIP?

Může být pro ty, pro které jsou stávající penzijní fondy pořád příliš složité a raději by si peníze odkládali na ještě konzervativnější spořicí nebo termínovaný účet v bance. I ten do DIP patří. Sice to není v dlouhodobém horizontu optimální, ale je to cesta, jak si někdo může začít odkládat peníze na stáří a časem se třeba pustí i do jejich investování. Druhá cílová skupina DIP jsou ti, pro které jsou penzijní fondy příliš svázané a chtějí si investice řídit sami, většinou si budou sami vybírat konkrétní akcie a dluhopisy, které nakoupí. Je třeba si také uvědomit, že za posledních deset let odešlo z penzijních fondů půl milionu lidí. Cíl DIP není, aby nahradil penzijní fondy, ale aby se třetí pilíř stal zajímavý pro co nejširší skupinu lidí, kteří si budou vytvářet finanční rezervu na stáří.

Jak konkrétně bude DIP fungovat a jak poskytovatelé DIP zajistí, že peníze zůstanou v systému minimálně 10 let a do 60 let věku?

Poskytovatel DIP povede evidenci prostředků, bude zpracovávat výpisy o uskutečněných transakcích jako u běžných investic. DIP je postavený hodně na osobní zodpovědnosti. Když mám peníze uložené v DIP, musím si sledovat několik věcí. Pokud obchoduji s akciemi či dluhopisy sám, musím sledovat zdanění podkladových investic, například, jestli splňuji časový test tří let pro daňové osvobození výnosů. Pokud akcii nebo jiný nástroj prodám před uplynutím tří let, musím výnos zdanit. Daň ale musím zaplatit z jiných peněz, než mám v DIP. Základní princip je, že z DIP nesmí odejít ani koruna do splnění podmínky deseti let a 60 let věku.

Co se stane, když klient vybere peníze z DIP před uplynutím deseti let nebo před dovršením 60 let věku?

Musí vrátit daňovou úsporu, tedy maximálně 7200 korun ročně, kterou po dobu investování do DIP získal. Nikdo se tedy nemusí obávat, že v DIP bude mít zamčené peníze na desítky let. Může si je vybrat kdykoliv, ale za cenu vrácení daňové podpory.

Může na DIP přispívat i zaměstnavatel, podobně jako přispívá na doplňkové penzijní spoření?

Může stejně jako na všechny ostatní produkty ve třetím pilíři, a to až do výše 50 tisíc ročně, které má daňově osvobozené. Je plně v pravomoci zaměstnavatele se rozhodnout, na jaký produkt bude zaměstnancům přispívat. Pokud dosud přispíval jen na penzijní fondy, tak pokud o to budou mít zaměstnanci zájem, měl by rozšířit příspěvky i na další nástroje zahrnuté v DIP. Pokud si klient v DIP nastaví, do jakých investičních fondů chce peníze ukládat, tak tam může zasílat i příspěvky od zaměstnavatele. Pokud si klient sám nakupuje akcie nebo dluhopisy, pak peníze od zaměstnavatele přijdou na sběrný účet a klient se sám rozhodne, do jakého titulu je zainvestuje. Ale každý DIP je nastavený trošku jinak a je dobré praktické fungování probrat s poskytovatelem.

Je možné mít sjednáno několik DIP s tím, že u jednoho poskytovatele investuji do akcií, u jiného do fondů a u jiného třeba do spořicích produktů?

Ano, dokonce je možné mít několik DIP u jednoho poskytovatele. Jeden může být určený pro pravidelné investice do investičního fondů, druhý pro aktivní obchodování na burze. DIP jako takový běžně není zpoplatněný. Do daňového odpočtu si pak klient může zahrnout peníze poslané na všechny produkty u všech poskytovatelů DIP.
 

Pokud už někdo má akcie, investiční fondy nebo jiné investiční produkty, je možné si je převést do režimu DIP a bude to pro něj výhodné?

Může, ale je otázka, proč by to dělal. Smysl by to dávalo v prvním roce pravidelné investice, protože pak lze od začátku získat i daňovou výhodu. Pokud bych do DIP převedla už investovaných 500 tisíc korun, tak z této sumy nad 48 tisíc korun žádnou daňovou výhodu mít nebudu. Ale pro někoho to může dávat psychologický smysl, protože si tak zamkne část naspořených peněz s tím, že je vybere opravdu, až půjde do důchodu.

Bude nějak omezené, v jaké podobě si bude možné peníze po splnění časových podmínek vybrat, například jen ve formě pravidelné renty?

Zatím takové omezení není, ale diskutuje se o něm. My nepodporujeme výběr podmíněný pravidelnou rentou, protože nelze domyslet všechny situace, které mohou při odchodu do penze nastat. Pro někoho může být renta skvělým nástrojem, jak si přilepšit k penzi. Ale také může být někdo, kdo si bude chtít vybrat peníze a předělat si byt kvůli zdravotním problémům na bezbariérový nebo si bude chtít koupit auto na celý důchod či chalupu v horách. Argumenty pro rentu mohou být relevantní, ale není to jediný způsob zajištění na stáří. Chceme, aby si lidé mohli vybrat, co jim bude nejvíce vyhovovat.

Mění se přístup Čechů k finančnímu zabezpečení na stáří, jsou ochotni dlouhodobě si na stáří spořit?

Největší reklamou pro individuální zajištění na stáří bylo paradoxně zrušení druhého důchodového pilíře v roce 2016, v němž si mohl do fondů člověk posílat část zákonného příspěvku na důchodové pojištění. Hodně se pak začalo mluvit o tom, kam se penzijní systém ubírá. Byl to první moment, který přiměl hodně lidí, aby začali pravidelně investovat na důchod. Dnes do investičních fondů pravidelně investuje milion a čtvrt lidí. Zatímco u těchto pravidelných investic je průměrná úložka 2000 korun za měsíc, u penzijních fondů je to kolem 800 korun. Dlouho také převládala preference penzijního připojištění a později transformovaných fondů, které sice nic moc nevydělávaly, ale garantovaly, že výnos nebude nikdy záporný. To se změnilo v posledních třech letech, kdy přišla vlna vysoké inflace. Teprve po této zkušenosti se začalo mnohem více mluvit o investování na stáří. Z pohledu investování patří poslední dva roky k nejúspěšnějším v historii. Většina peněz je zainvestována v akciových nebo dluhopisových fondech. Před patnácti lety měli lidé peníze hlavně ve fondech peněžního trhu nebo v zajištěných fondech.

Kolik peněz by si měl člověk na stáří během pracovní kariéry odkládat?

Existuje spousta pouček, kde se dočtete o deseti, patnácti procentech z příjmu. Ale asi nejlepší je o tom uvažovat jednoduše. Podívám se na stránky České správy sociálního zabezpečení, jaký bude můj státní důchod. Po zohlednění inflace to vychází tak, že bude o třetinu nižší, než jaký dostávají dnešní důchodci. Doba strávená v penzi je statisticky v průměru dvacet let. Takže když půjdu do penze za dvacet let, tak vím, že to, co si dnes každý měsíc odložím a zainvestuji, tak tato částka plus nějaký výnos z ní mi v penzi každý měsíc může pomoci.

Může DIP více zpopularizovat dlouhodobé investování?

Pořád tady máme začarovaný kruh, kdy se část lidí bojí investování. V investičních fondech máme 1,5 milionu investorů. Když si toto číslo srovnáme s celou dospělou populací, tak pořád existuje prostor pro růst. V režimu DIP, který je regulovaný a podporovaný státem, si lidé mohou bezpečně a jednoduše dlouhodobé investování vyzkoušet a získat v investiční nástroje větší důvěru. Bavili jsme se s kolegy ze Švédska a ptali jsme se jich, kolik Švédů pravidelně investuje. Vyrazili nám dech, protože tam má v investičních fondech uloženy peníze 90 procent dospělé populace a 70 procent dětí do 18 let. K těmto číslům se dostali i proto, že v osmdesátých letech stát zavedl relativně malou daňovou výhodu pro investice do fondů. Lidé si na to tak zvykli, že i když stát pak po roce 2000 daňové zvýhodnění zrušil, investují dál. Vidí, a především si to zažili, že investování má smysl.